(povídka, ve které je nejdůležitější doslov)

 

Za chvíli Vám pošlu fotky toho mimina.

Jakého mimina?

Roxy má chlapečka.

Roxy? Vždyť ještě v pátek seděla tady u počítače.

No a v sobotu ráno porodila. Koneckonců měla jen dva týdny do termínu. Šlo to tak rychle, že si porod vůbec nepamatuje. Neví, jestli to trvalo dvě hodiny nebo půlhodinu.

Už i u druhého dítěte to může jít rychle. Moje sestra to měla do porodnice hodinu cesty. Jednou v noci se vzbudila s bolestmi a jeli. Manžel jí předal doktorům a vydal se zpátky, protože doma spaly tři další děti z prvních manželství. Když parkoval u domu, zavolala mu moje sestra, že to byl planý poplach. Musel to obrátit a vyjížďku si zopakovat. Je to pruďas a pekelně vyváděl. Raději jsem měla zavolat někomu cizímu, litovala ještě po letech. Když o pár týdnů později přišly na sestru skutečné kontrakce, čekala co nejdéle, aby nabyla jistotu, že to nejsou poslíčci. Do porodnice to potom jen tak tak stihli. Personál porodnice s ní chtěl vyplňovat nějaké formuláře a sestra měla pocit, že už je dítě napůl venku. Řekla jim, že jistě, pokud chtějí, aby to z ní vypadlo na chodbě.

A Roxy už čekala třetí dítě. Blázen, že ještě chodila do práce. Psala mi v pátek: zřejmě mi praskla voda, jedu nakoupit. To víš, jídlo je u nich vždycky priorita. K večeru raději zaskočila do nemocnice a ve dvě ráno bylo hotovo.

Nedivil bych se, kdyby dnes přišla jako by nic.

Hi, hi, hi. Jak ses měla o víkendu, Roxy? Šlo to.

Juliane už jí byla navštívit.

Jo, držela jsem půlhodiny to malé kmotřenče a nevěděla, co s ním. Pořád jsem se jí ptala. Proto nemůžu mít dítě, nebylo by koho se ptát, jak se o něj mám starat. Můžeš se na něj jít taky podívat.

Kde leží, tady ve městě?

Hi, hi, hi, doma.

Ona rodila doma?

Patrickova žena rodila druhé dítě doma, že jo?

Nic na tom není.

Ty tak víš, co na tom je.

Jen jsme měli strach, aby ta porodní bába přišla včas.

A co kdyby se něco stalo?

Odvezl bych ženu do nemocnice, není to daleko.

Roxy rodila v porodnici.

Jaktože je teda po dvou dnech doma?

Tady tě pošlou domů během čtyřiadvaceti hodin, co si myslíš? Už je dítě venku? Výborně, tak nashledanou. Mám v telefonu fotku. Ty máš rád děti, tak se podívej.

Ale já mám rád jenom vlastní děti, ne cizí.

Stejně se podívej.

Pěkné. Novorozeňata nejsou většinou nijak krásná, ale tohle se povedlo. A ty husté vlasy. Moje dcera se taky narodila vlasatá, kvůli pleši se mi všichni smáli, že není moje. To je kluk nebo holka?

Kluk.

Tak to je praktické.

Jak to sakra myslíš?

Hi, hi, hi.

Kvůli oblečení, že po sobě dědí věci. Alespoň pokud vše nevyházela. Ti první dva už jsou školáci, ne?

Ona si vše pečlivě schovává. Teď má plný barák věcí a už se do něj nevejdou. Koupili v Thatchamu větší dům, ale vymínila si, že se přestěhuje až čtyři týdny po porodu.

Něco jako šestinedělí tu asi nevedou.

Podepsali všichni přání? Kolik se vybralo na dárek?

Dáme jí poukaz k nákupu přes Amazon. Roxy nemá cenu kupovat dárek. Víš přece, jak je vybíravá.

 

KRÁTKÝ DOSLOV

V povídce vystupuje blíže neurčený počet postav. Krátkou charakteristiku těch, které jsou jmenovány, uvádím níže:

Roxy je Francouzka. Její muž je Francouz. Ve svých devětadvaceti porodila již třetího syna v Anglii, kterou všichni považují za svůj domov. Juliane je Němka. Je jí 35 let a nemá žádné děti. Chodí s Angličanem a strávila ve Spojeném království posledních šest let, ačkoliv původně přijela na dva roky. Patrick je bezmála čtyřicetiletý Angličan, který se narodil v Anglii a prožil v ní celý dosavadní život. Jeho otec je Němec a matka Francouzka.